Srpen 2008

Jak vyvolat duchy-zaklínadlo

31. srpna 2008 v 18:23 | SuGaRkA
Vyvolávání duchů potřebuje spoustu zkušeností, ale může to zkusit v podstatě každý. Takže: Připrav si velký ovál vědění(vyrobíš ho z tvrdého papíru, na který napíšeš do kruhu abecedu a doprostřed ano-ne) a talisman. Napiš na kousek papíru jméno zemřelého. Papír zmačkej a hoď za sebe přes levé rameno. Vem do ruky talisman, který musí mít provázek na držení, a začni s ním kroužit mezi ano-ne. Přitom se ptej, jestli se zde nachází. Jesli ano, tak polož další otázku a kruž talismanem po obvodu-tam, kde se zadrhne, tak to písmeno započítej, až se ti vytvoří souvislá věta. Jestli v místnosti není, tak to samé od začátku zopakuj po 5 minutách. Toto prováděj jenom ve tmě s někým, koho dobře znáš, a při ochranné svíčce, jinak se ti stane to, co nám skoro v prvním příběhu.

Přátelé

31. srpna 2008 v 17:43 | SuGaRkA
Nové
Smile Friends
Ross a Rachel
Sleep Friends
Child Friends

59.Witch

31. srpna 2008 v 17:40 | SuGaRkA
xxxxxxxxx

Cenka za srpen

29. srpna 2008 v 15:15 | SuGaRkA

Obrázky Mořské panny

25. srpna 2008 v 20:50 | SuGaRkA
(print image)

Obrázky Víl

25. srpna 2008 v 20:45 | SuGaRkA
Víly, nejrásnější stvoření světa, po shlédnutí této galerie obrázků zjistíte, že tomu tak opravdu je.
Přeju pěknou podívanou...

Obrázky Upírů

25. srpna 2008 v 20:41 | SuGaRkA


Něco o mořských pannách

25. srpna 2008 v 20:36 | SuGaRkA
V různých starých knihách nalézáme zmínky o mořských pannách. Pročítáme-li některé jejích kapitoly, přesvědčíme se, že to nebyli vždycky jen dravci, bazilišci, jednorožci, mořští hadi, kteří bylí příčinami těch nejpodivuhodnějších dobrodružství, nýbrž že to byli často i jíní netvoři, třeba jako slon ohromní mořští raci, pro něž přeštípnutí námořníka bylo maličkostí, podivné ryby s kravskými nebo prasečími hlavami a pak, mořští démoni, lidé. Z těchto mořských lidskýchdémonů jsou nejproslulejší "mořské panny", o nichž staří námořníci velmi rádi vypravovali různé historky.
Byly to půl panny a půl ryby. Ve starých spisech se zachovalo nejen mnoho jejich vyobrazení, ale také četné přednášky, které o nich s největší vážností proslovili staří učenci.
Zdá se, že tyto prastaré "mořské panny" si potrpěly na svůj zevnějšek zrovna tak, jako dnešní ženské. Ani jedna není podobná druhé, ale všechny jsou půvabné a svůdné. Některé stačil dlouhý rybí ocas, řídce posázený velikými šupinami, jiná se chlubila dvěma kratšími ocasy, hustě pokrytými šupinami. Některé měly dokonce jakási křidélka jako andělíčci. Ale už i mezi "mořskými pannami" byly živly výstřední, kterým se rybí ocasy nelíbily, známe obrázek jedné takové mořské modelky, která nasadila na svůj svůdný ženský předek zadeček jakéhosi psa.
Ale nebyly to jen "mořské panny", o nichž staří námořníci vypravovali a v které staří učení profesoři věřili, nýbrž byly to i jiné lidské obludy. Tak třeba roku 602 vojenský velitel byzantského císaře Mauritia, Menas, viděl prý ve vlnách nilského ústí dva "mořské lidi". Takovým "mořským člověkem" byl asi i mohamedánský prorok Oen (Oannes) a nechybí ani tvrzení, že snad právě tento se stal předlohou pro všelijaké fantastické obrazy "mořských Turků", o nichž se zmiňují některé staleté knihy renesanční doby. Také "mořský mnich" je známou figurkou, která dlouho strašila v starých vědeckých knihách.
Mnohé tyto mořské lidské obludy byly i chyceny. Tak je třeba zaznamenáno, že roku 1187 byl chycen u Oxfordu jakýsi "mořský muž", který ale utekl.Roku 1305 byl chycen v Holandsku jiný "mořský muž", který prý měl na: sobě brnění, tomuto se však nepodařilo utéci, nýbrž po třech nedělích bídně zahynul v Dokkumu. Někdy v letech 1400-1405 se prý podařilo holandským mlékařkám chytit kdesi v okolí Haarlemu opravdovou "mořskou pannu". Odvedly ji domů, oblékly ji a naučily ji prý i příst; žila pak několik let, ale neustále musela býti hlídána, protože stále chtěla uniknout do moře. Poslední "mořskou pannu" ulovili prý rybáři asi roku 1819-1820 kdesi u Shetlandských ostrovů, byl to ovšem asi dnešní kapustňák. Vzácný úlovek se podařil kdysi počátkem XV. století v Adriatickém moři. Tam byl tehdy dokonce uloven "mořský čert", obluda s rohatou psí hlavou a dlouhým rybím ocasem.
V některých městech na břehu Kaspického moře lidé tvrdí, že se setkali s člověkem - obojživelníkem…
"Delší dobu cosi podivného plavalo souběžně s námi," řekl po přistání v íránském Enzeli místním novinám kapitán lodi Gafar Gasanov.
"Dlouho jsme si mysleli, že jde o nějakou velkou rybu. Ale potom jsme si všimli, že na hlavě tohoto divného tvora jsou jasně vidět vlasy, a v předu to nejsou ploutve, ale … ruce!"

Íránce však toto vyprávění nepřekvapilo. Od nepaměti si vyprávěli zkazky o "člověku z moře". A po publikování rozhovoru s kapitánem "Baku" redakci novin zaplavily dopisy prostých Íránců. Ti jednoznačně dávali najevo, že objevení podivného tvora vždy souviselo s probuzením podmořské sopky v oblasti Babolseru a aktivita těžařů nafty v Kaspickém moři, při otevření nových vrtů.

Popisy mořského člověka se příliš neliší. Je střední postavy, spíš menší, 165 - 168 cm vysoký, pevné stavby těla, s vypouklým břichem, s chodidly, podobným ploutvemi, se čtyřmi prsty na rukou, mezi kterými jsou plovací blány. Jeho kůže má barvu měsíčního svitu. Na hlavě má tvrdé, černo - zelené vlasy. Ruce a nohy jsou kratší a silnější, než u normálního člověka. Velkým nosem se podobá delfínu. Uši nejsou patrné. Hlava je velká, okrouhlá. Ústa jsou velká, s vystouplou horní čelistí, s plavným přechodem do šíje, bez podbradku. Podobá se tak žraločí tlamě.

V Íránu tohoto obojživelného člověka nazývají "Runan-šáh", což znamená vítěz nad vodami a řekami. Říká se, že v místech jeho pobytu se náhle nachází více ryb, a tam, kde byl spatřen se moře stává čistějším a jiskřivějším.

Rybáři říkají, že tam, kde se Runan-šáh" objevil, ryby za 2-3 minuty projevují nebývalou aktivitu. "Runan-šáh" na jejich víření odpovídá jakýmsi bublavým klokotáním. O kontakt s lidmi však nemá zájem.

V květnu 2004 viděli Runan-šáha u rybářských ázerbajdžánských osad mezi městy Astara a Lenkoran.

Množství svědectví od seriózních svědků přimělo místní odborníky k šetření a k názorům, že nemůže jít jen o jediný exemplář, ale o celou rodinu lidí podmořského světa.

Vývoj lidského plodu kopíruje celou evoluci - určité fázi má i žábry. Novorozenci umí překvapivě plavat již 15 dní po porodu. Není to automatický návrat k životu v děloze. Aktivně zadržují dech, což v děloze není možné. Koordinují i své pohyby ve vodě. Po několika měsících schopnost plavat ztrácí.

Kaspický Runan-šáh zřejmě není prvním a jediným představitelem podvodní větve lidstva. Už Herodotos i Platón mluvili o obojživelném člověku.

Ve vědeckém sborníku "Vesmír a lidstvo", vydaném roku 1905 v Petrohradu, byl popsán případ "mořské ženy" v Karibském moři. Pozůstatky podivných tvorů byly prý nalezeny na pobřeží Azorských ostrovech v roce 1876 a velmi se podobaly Runan-šáhovi. Známý je i obojživelný člověk z Karélie. V roce 1928 na Vedlozeru ho vidělo mnoho obyvatel, takže tam byla vyslána vědecká expedice z Petrozavodské univerzity. Bohužel, výsledky, ke kterým expedice došla, byly utajeny a všichni účastníci po několika letech zmizeli ve válce.

Podařilo se však uchovat svědectví velitele sovětského pohraničního oddílu na hranicích Moldávie a Rumunska, který se v roce 1963 v řece Kagul setkal s obojživelným člověkem. O tomto příběhu podal zprávu Nikolaj Nepomjaščij ve své knize "Tajemství přírody" (Moskva, 2002).

Zprávy o obojživelném člověku, množící se na pobřeží Íránu, přiměly odborné kruhy k zahájení odborného šetření.

jenny-k.blog.cz

24. srpna 2008 v 19:07 | SuGaRkA
www->TADY
Screen->
Body->
Záhlaví--> z 5
Strának,pozadí--> z 5
Články--> z 5
Menu-->z 5
Celkový dojem--> z 5
Celkový počet-->*****24 z 25******
Sůůůůpr!

pink-lowelka.blog.cz

24. srpna 2008 v 19:00 | SuGaRkA
www->TADY
Screen->
Body->
Záhlaví--> z 5
Strának,pozadí--> z 5
Články--> z 5
Menu--> z 5
Celkový dojem--> z 5
Celkový počet-->*****15 z 25******

Popis (něco málo) upíra

21. srpna 2008 v 17:29 | SuGaRkA
Zprávy a zmínky o upírech zaznamenáváme z různých částí světa a to již v nejrannějších kulturách, jako je stará Babylonie, Persie, Indie. V každém kulturním prostředí přijímá obraz upíra samozřejmě více či méně jinou podobu, takže v Portugalsku potkáváme femininní bruxu, která je kombinací čarodějnice sabatu s vampýrem, v arabských zemích příšerného revenantního požírače mrtvol - ghůla , ve starém Řecku zase se strigami či lamiemi, které jsou jen upírskou podobou čarodějnic, tu je upírství spojeno s ďáblem, peklem, čarodějnictvím a černou magií tu zas upíři nesou zřetelně lykantropické atributy. Zarážející podobnost upírských mýtů, pocházející z více kulturních oblastí, nás utvrzuje v doměnce, že se, stejně jako v případě čarodějnic, čertů, vodníků a podobných významných multikulturních mytologických postav jedná o projevy silného archetypického materiálu. Víra v upíry, jako lidské bytosti, po smrti vysávající krev svých bližních, byla vůbec nejrozšířenější v zemích slovanských a na Balkánském poloostrově. V českých zemích měl tento "druh upíra" ve starých dobách původní jméno morous podle slabšího stupně útoku upíra, kterým byla noční můra. Jmen a podob mají vampyrické bytosti celou řadu, my se však budeme zabývat tímto geograficky i kulturně nejbližším "typem".
Co byl tedy upír v lidovém podání? Člověk, který byl za života napaden jiným upírem, nešťastník, který musí po životě žít příšernou existencí vysávače krve bližních a se smrtí je připraven i o možnost života věčného v království nebeském (v některých krajích se věřilo, že nemrtvými se stávájí po smrti sebevrazi). Po smrti pak každou noc opouští hrob a vydává se upíjet krve oběti respektive obětí a to tak dlouho, dokud oběť žije. Hlavními znaky takového upíra jsou prodloužené špičáky, jako nástroj útoku, mrtvolně bledá, propadlá tvář, zarudlé bělmo a obligátní rubáš. Upír vládne silou sedmi mužů. Před upírem je možno se chránit květy, nebo hlavičkami česneku, svěcenou vodou, krucifixem. Jeho řáděni lze, podle tradice zamezit církevním rituálem a modlitbami. Minulo-li se duchovní opatření účinkem, přistoupilo se k více či méně drastickým likvidačním opatřením, která se drobně mění podle kraje, či země. Upírovy bylo probodeno srdce nebo hlava osikovým, lipovým či dubovým kolíkem, či železným hřebem, spáleno srdce, hlava či celé tělo, uťata hlava a položena k nohám, případně zakopána daleko od těla upíra, atp. Po exekuci bylo tělo upíra znovu křesťansky pohřbeno. Nepohlíželo se na upíra tudíž jako na samo zlo, ale spíše jako na oběť zla a kromě strachu z napadení byla likvidace upíra motivována i snahou o záchranu jeho duše.
Upírství bylo často spojováno s černou magií a čarodějnictvím. Ve starých dobách se také označovalo jako "magia posthuma" čili magie mrtvých a podle pověry rozšířené v islámských zemích se upírem stával černý mág či čarodějnice za života škodící lidem . Spojení čarodějnice-upír se objevuje v pověrách více národů. Samotné slovo upír vzniklo z tureckého uber tj. čarodějnice, ale to jsou jediné body spojující magii a čarodějnictví s vampyrismem. Důvodem těchto pověr je vedle přirozené lidské vlastnosti spojovat neznámé a záhadné s kouzly a čáry možná také v dřívějších dobách rozšířené používání lidské i zvířecí krve v černé magii a nápadná podobnost příznaků očarování s příznaky vampýřího útoku. Z okultního hlediska je velmi příbuzným tématem psychický arrivismus a magickou cestou vytvoření vampýrští elementálové. Posledně zmíněné už se svou problematikou řadí mezi témata ryze magická, nemají totiž, kromě svého důsledku pro oběti, s danou problematikou mnoho společného.
V dějinách minulého století se setkáváme s několika slavnými případy lidí, jako např. "Düseldorfská zrůda" Peter Kurten, "Hanoverský upír" Fritz Haarman , John Haigh, nebo "Upír z Galoweku" Stanislaw Modzelewski, američanka Tracey Wigginton, Brazilec Costa de Andrade apod., kteří pili lidskou krev, a byli proto často označováni za upíry. S vyjímkou Johna Haiga, šlo vždy o sadistické zrůdy u kterých se pití lidské krve kombinovalo s antropofágií a dalšími zvrácenostmi. Všestranný zločinec Haigh, přestože je často uváděn jako upír moderní doby, si s největší pravděpodobností pití krve svých obětí vymyslel, v marné snaze vyměnit téměř jisté popraviště za doživotní pobyt v psychiatrické léčebně. Známý masový vrah američan Theodor Robert Bundy se sám přirovnal k upírovy, měl pocit, že mu jeho zločiny dodávají energii. Podobné případy běsnění sexuálních deviantů probíhalo, jak se dá předpokládat i v dobách starších a byli to jen další impulzy k formování mýtických představ o nemrtvých. Ve vzpomenutých případech se jistě jedná o vampyrismus, ale ve smyslu psychiatrickém, avšak nikoli o nemrtvé.
V dnešní době existuje malé množství lidí, kteří se považují za upíry. Pijí lidskou krev (většinou od dobrovolných "dárců"), nebo k tomu mají nutkání, Noc je jim milejši než den a dále přebírají některé znaky folklorního nebo filmového upíra. Známý je případ muže ze Spojených států, který jako zaměstnanec v transfuzní stanici ukradl během delší doby desítky litrů krve pro svou potřebu. Není známa pohnutka takových lidí k jejich jednání, avšak nejedná se o upíry, protože stejně jako v případech upírů-vrahů jsou tito živí, čímž postrádají základní podmínku pro použití tohoto označení.
Samotné případy vampyrismu, ale nemají s folklórním zobrazením upírů mnoho společného a tím méně s jejich uměleckým zpracováním. Literární a filmové pojetí tématu se inspirovalo těmi nejděsivějšími pověrami a bohužel dnes určuje i obecné povědomí o tomto nesmírně zajímavém úkazu, které nejde ani centimetr za Drákulu a jeho filmové soukmenovce pokleslého žánru.
Zdokumentovaných zpráv o konkrétních případech fenoménu vampyrismu je poměrně značné množství a sdostatek jich byl popsán i v naší literatuře(*). Z tohoto důvodu a z důvodu rozsahu tohoto článku je nemíním dále opisovat. Připomeňme si tedy jen scénář, který je, pokud se budeme držet dobře a věrohodně zdokumentovaných případů, až na vyjímky univezálním. Muž, žena či dítě zemřeli, více, či méně přirozeným způsobem a po jejich smrti (i několik let) vážně onemocní, a rychle umírají, nebo pomalu chřadnou příbuzní, nebo lidé z okolí zemřelého. Zvláštní okolností je, že se často jedná o milované členy rodiny či jinak blízké. Noční můry a zjevení původce doprovázejí útok takového upíra a zřetelně ukazují na jeho osobu. První protiupírská opatření byla duchovního rázu, šlo o konání mše a modlitby na spásu duše upíra. Nedostavil-li se očekávaný účinek otevřel se upírův hrob. I přes rozdílnou dobu uplynulou od pohřbu je obraz upírů v hrobě stejný. Kůže má, v rozporu s legendou, barvu sytě růžovou a "zdravější", než za života, oteklé tělo a vytékající krev očí uší a úst. Klasické upíří znaky potvrdily podezření a nastává čas pro svrchu popsané protiupírské zásahy, po jejichž provedení vliv upíra ustává. Při probodení upírova těla kolíkem se z rány řinuly litry krve a podle některých svědků se svíjí a vydává děsivé zvuky. Je důležité zdůraznit, že nebylo před otevřením shledáno žádné porušení hrobu, ani jeho okolí. Nastoluje se otázka principu existence nemrtvých. Nelze v žádném případě souhlasit s okultisty romantiky a milovníky temných sil, že jsou ,více či méně vyšinutí, vysávači krve moderní doby skutečnými upíry a tvoří jakousi vyšší vývojovou formu lidského rodu, nietzcheova nadčlověka. V těchto kruzích byl vyřčen názor, že upír je pánem pánů tvorstva a jediným lovcem největších lovců - lidí, tím se staví na pomyslný vrchol potravního řetězce. K těmto extrémním názorům lze jen máloco dodat. V tomto duchu by musela platit nesmyslná rovnice upír=kanibal=kvalitnější člověk. Na druhou stranu zde byly pokusy skeptiků vysvětlit "racionálně" vampirické události starších časů zvláštní hlínou v hrobech, zvýšenou krvetvorbou, přirozenou mumifikací, plynatostí, apod. Teorie tohoto druhu ale vyvolají spíše více otázek, než kolik se snaží objasnit. Hlavním problémem je jejich naprostá ignorace faktu, že otevření hrobů předchází řádění upíra v okolí a to včetně vizuálních kontaktů s "duchem" zemřelého. Skutečná existence nemrtvých spočívá v jakési duchovní anomálii, která by se dala vcelku výstižně vyjádřit označením "okultní nemoc". Ihned po smrti, podle představ okultistů, opouštějí člověka tzv. vyšší duchovní principy a tzv. nižší složky nazývané astrální,nebo siderické tělo, životní energie, známá také jako prana a tzv.kama neboli duše zvířecí, středisko pudů a protipól lidské duši, drží při těle, až do vyprchání prany, které je závislé na určitém stupni rozkladu těla hmotného. Poté smrtelné (nižší principy) zanikají, s vyjímkou těla astrálního, které, jako otisk lidské existence, může pobývat v astrálu i staletí. U upírů k tomuto procesu z neznámých příčin nedochází, astrální tělo, řízené kamou tomuto torzu člověka dodává pranu, kterou právě ubírá svým obětem a tělo dále žije svým vegetativním životem. Zdá se, že předpokladem pro výběr obětí je emocionální vazba. Naznačuje to výše napsaný okruh obětí a že se tomu děje bez zábran, potvrzuje teorii o nadvládě kamy nad mrtvým. Když upír zahubí svou oběť, najde si další a pokračuje ve svém řádění, dokud nejsou proti upírovy podniknuta opatření, či jiným způsobem není tělo neživého narušeno ve svém hrobě. Označení upírů nemrtvými, je tedy výstižným popisem jejich stavu, který není životem, ale ani smrtí. Vidíme, že se jedná téměř o arrivismus mrtvých, avšak důsledky pro oběti nemrtvých jsou mnohem fatálnější, protože organismus upíra, na rozdíl od arrivisty žádnou energii nevytváří a potřeba upíra je mnohonásobně silnější. Arrivismus také neúčinkuje na rozdíl od vampirického ataku na velkou většinu lidí. Ve starých dobách se věřilo,že krev je nositelkou duše toto je vyjádřeno i ve III.knize Mojžíšově Starého Zákona , kde stojí: "Protože duše celého těla v krvi jest". Starobabylóňané byli přesvědčeni, že krev, duše a život jsou jedno. A v tomto duchu se upírům přiřklo přímo ubírání krve a k tomu jim lidová slovesnost opatřila prodloužené špičáky. Noční působení bylo zase způsobeno větší vnímavostí napadených k duchovním vlivům, které se zvyšuje v různých fázích spánku a usínání a samozřejmě také byla noc vždy časem řádění temných sil. V dnešních dobách se s tímto jevem už asi setkáme už jen velmi vyjímečně, což je způsobeno moderním pohřbíváním, pitvami a všeobecně nižší citlivostí posledních generací k nehmotným silám, což je sice velká ztráta lidstva, avšak alespoň v tomto konkrétním případě to lze spíše považovat za klad.


Desing Vesmír

21. srpna 2008 v 17:03 | SuGaRkA

Desing Monsters

15. srpna 2008 v 20:42 | SuGaRkA

59.černibílí jsou ale hustý!

1. srpna 2008 v 21:38 | SuGaRkA

Jedu na tábor!

1. srpna 2008 v 21:37 | SuGaRkA
Ahojky od 2.8. do 10.8 budu na táboře takže tu nebudu!!!Bude to nějakej indiánskej1164.gif!!!Achjo ja tam nechi!Asi vybouchnuhttp://img204.imageshack.us/img204/6590/emoticonbombzz5.gif!Bude se mi stejskat!

Prstýnek kterej mám

1. srpna 2008 v 16:26 | SuGaRkA
T enhle prstýnek mění barvy podle nálady!!!Já ho mám jeden z Mallorci a druhej ze Dvora Králové!!!